chat

Akce roku 2009

Náš diář

od čtvrtka 30. července do neděle 2. srpna

      "Kua, čo to ten Medveď zasa trepe," jako bych slyšel stěžovat si v mlžných luhačovických ozvěnách Matese. "Asi sa zbláznil, lebo som tam opäť nebol," dodal by, když jako první si tady přečte o sobotním večeru. Tou dobou již pozůstalá pětice zcela jistě přešla z denní fáze B na fázi C, zatímco s Kufberkem vystupujeme v Uherském Hradišti. Nikdy jsem neměl tu čest v centru města být. O to více mne překvapilo, jak "daleko" je na hlavní náměstí z nádraží. Den končil, slunce již nepanuje tak dlouho jako uprostřed června a my vcházíme někam, co nás zcela pohltí. V Hradišti se odbývá Letní filmová škola. Festival s dobře vypěstovanou a hýčkanou tradicí, kde se jeho návštěvníci "učí" filmu. Netušil jsem, jak lehce se jeho kouzlu dá propadnout. Stačilo pár minut pobýt a okamžitě na člověka dopadla ona neuvěřitelná pozitivní atmosféra. Všude kolem spousta mladých lidí a mezitím vším naše dvě vykopávky, které však zhola nikomu nevadí. Mladá generace se baví jinak než my, netráví mládí po hospodách a byl-li tohle typický vzorek našich nástupců, jsem spokojen. Škoda, že náš čas byl tak krutě vymezen na pouhou hodinu a museli jsme přístav plný pohody opustit zrovna, když na náměstí začínala filmová produkce. Nevěříte? I já to bral jako krásný sen. Ba ne, napřesrok tam musím přijet pobejt rozhodně na delší dobu!

      Aha, měl jsem tady psát vlastně úplně o něčem jiném. Tím je tradiční Bystřička, která pro mne začíná šokem v Polance, když koukám z vlaku v očekávání Kufberkova přístupu na koženkovou palubu ČD a nic: "Kua, že bych to špatně pochopil?" Kufberkův mobil je off. Co zbývá? Jedu dále, třeba se ozve.
      Ozval. Čerstvě probuzen v domácím křesle, zřejmě s pocitem "co tady dělám," startuje mobil a snaží se připojit k tomuto dni. I ve mně jsou pocity smíšené a ani Zubra, ktorého som stretol v příšerném přerovském vyžieráku mi odpověď nepřinesl. Zbytek cesty do Luhačovic jsem ztrpěl v polospánku na letité kožence (Ex Mojmír - eufemismus ČD pro vlak vyšší kvality...), abych půl hodiny opožděn s úlevou a pocitem čerstvě vyorané myši rozpálený vagón opustil. Klidným tempem náhodného (byť pravidelného) šviháka lázeňského si užívám všudypřítomné pohody. Věkový průměr drtivě snižuji, takže mé i tak klidné tempo působí dojmem kvapíku. Jo, točená zmrzlina a ranní kávička na kolonádě. To je, oč tu běží!
      Pozlovické dejá-vu. Jak jinak nazvat stav, kdy člověk vchází do areálu pozlovického kempu a s železnou (jednoroční) pravidelností u naprosto stejného stolu potkává naprosto stejné lidi v naprosto stejných "litovelských" dresech: Vlado, Milaj, kolega Mišpul a čerstvě přirazživší Mates. Lockay s Pištou ještě páchají ranní hygienu (taky letitá tradice) a přirazí ke stolu spontánně později. Mates, jsa čerstvě oOliverován (ještě jednou gratulace!), pojal plán na část A dnešního dne zcela jasně: oOliverovat nás všechny. Na stole se ocitá Soberáno, dobře zásobovaní pánové vytahují své plecháčky, nám nezásobovaným poskytují alespoň misky pro psy. Ty nám zřejmě zachrání zbytek části A sobotního dne:-)
      "Kua, kde je ten Kufberek," napadá mne, když po propočtu i hodně pomalého lázeňského tempa přicházím k názoru, že už tady dávno měl být. Nakonec jsme se jej v příšeří místní restaurace nedočkali a odcházíme vstříct přehradním zážitkům. Vida, Kufberek je nakonec přeci jen nalezen a radostně všemi uvítán tradičním "Tomisečastobojímetřebajenomipomyslet."
      Cestou na oběd jsme vlastně zastavili pouze jednou a to u radegastího stanku, kde jsme někteří dali langoš KSČ a Pišta čerstvě pokypán K se šel převléknout. Švihák ví...! U rybiček (tedy u torza, které po nich zbylo) opět letos pobývají kolotoče a především střelnice, na které se Lockay s Mišpulem vybavují příšerně hrajícími potvůrkami: "Přece nepůjdeme tak daleko úplně potichu?" Zbytečná starost v našem případě. Kdo kdy byl na Bystřičce ví, že příležitostí k odpočinku vlastní bránice bývává jen velmi poskrovnu:-)
      V restauraci Golf (nebo tak nějak?), tradiční zastávce nás Bystřičáků, se hned výčepní pohunek vyptává na Drobečka s upřímně myšlenou narážkou na Havanu, který zde pobýval vloni a především včera. Se svými 173kilogramy si vyžádal poněkud betelnější křeslo pro hosta:-) Zatímco Mates zvolil k přesunu z části dne A do B polohu zcela stabilizovanou, s Kufberkem jsme jej raději hlídali, zbytek ansámblu se pokusil neúspěšně o opakovaný střet s létajícím talířem a pak také o nohejbal. Sorry, po minulovíkendovém cyklistickém jumpu jsem rád, že jsem rád.
      Návratovou sekvenci jsme s Kufberkem zahájili v Pozlovicích U Ogara. Tahle vymazlená hospoda s čepovanou borůvkovou a medovou Černou horou (doporučuji!), brutálně dobrým jídlem a všemu ochotnou obsluhou je pravým rájem pro vyhladovělého účastníka Bystřičky. Však jsem koleno trávil až do nedělního večera a i tehdy jsem si říkal, že jsem ještě nemusel jíst. Taky mne pěkně tlačilo při následné mírně zrychlené návratové sekvenci k Luhačovickému nádraží neboť Kufberek nevěřil mým ranním časovým rozpočtům. Jasně, podle těch jeho jsme vlak nemohli rozhdoně stihnout:-) Oplatky jsem tentokrát z Luhačovic nepřivezl - lázně v osm večer působí už hodně ospale a obchodníci nemají chuť více dlít ve svých voňavých pekárnách.
      Co následovalo, už vlastně víte. Přehlížet Letní filmovou školu v Uherském Hradišti je troufalé a hlavně zbytečné ku vlastní škodě. Všem promovaným inženýrům, česrtvým otcům a vůbec všem posílám díky. Bylo opět fájně! medvěd:-)

galérka

Na fotkách se významnou měrou podílel především Vlado. Všiml jsem si, že něco nafotil i Mišpul. Doufejme, že aspoň fotky psích misek na web někdy časem dorazí. Večerní fotky vznikly na náměstí v Uherském Hradišti, kde zřejmě nějakému návštěvníkovi LFŠ přišlo jako dobrý vtip vylít do kašny koupelovou pěnu. A měl pravdu, veselo kolem bylo ...