chat

Akce roku 2012

Náš diář

TOP fotky

Hledáte Medvědovy fotky? Není nic jednoduššího. V našem diáři máte kromě odkazů na připravované, běžící či minulé akce možnost kliknout na konkrétní měsíc v roce. A právě v měsíčním přehledu je obvykle velká hromada fotek, které vznikají spontánně při mých cestách, toulkách ba i záměrně očekávaných situací, které si začínám kór tady u nás kolem MOM velmi hýčkat. Uvažuji, že bych udělal i nějaký výběr NEJlepšího, ale zatím nevím, jak vše pojmout. Ale urkitě přijde správný čas...

bez komentáře...

Editorial No. 159

Kdybychom o tématu zimní depréze předevčírem hovořili někde u pivka, s největší pravděpodobností bych vedl "chytré" řeči o tom, že momentálním náladám podléhá jen slabý jedinec, kdežto my silní se dokážeme s nastalou situací vyrovnat. Hovnajs! Včera jsem mimoděk a s radostí poprvé v nových zimních tretrách vystartoval po práci na kole do Jistebníka a měl jsem tak neuvěřitelnou radost z pohybu (ano, jsem závislák:-), že mne nemohla zviklat ani náhlá vychřice, která se prohnala při mé jízdě před a za Polankou. Nadšení z nastalého pohybu u mne bylo tak neuvěřitelné, že mne napadlo jen na malou chvilku změnit původní plány a prchat do tepla. Kdepak! Normálně jsem ignoroval slotu (po česky Nečas), která nastala a s myšlenkami na dva roky starý Požárův citát "Tak jsme piče, no a có!?" jsem v rámci možností upaloval dále k jistebnickému Matěji.
      O den později pak sedím pro změnu ve starobělském Matějovi, třetí Plznička do mne spadla rychleji než jsem očekával a endorfiny vyplavuji pro změnu z běžek. Necelých devět kilometrů po měsíci setrvalého sádlení dalo zabrat, byť jsem si záměrně vybral rovinaté terény Poodří, ale cítím na sobě, že vše je úplně jinak než dva dny zpátky. Už dopoledne jsem byl v továrně podstatně více free (a zřejmě to na mně bylo i vidět...:-) a když jsem po návratu domů obul po více než roce své dokonalé běžkařské bačkůrky na nohy, hned jsem věděl, že to půjde! Až mi bylo líto, že jsem je nechal nezaslouženě odpočívat tak dlouhou dobu. Co dělat, když jednoduše nebyl sníh. A tak i teď po první dávce běžkokilometrů se spokojeností zubím na celou hospodu a je mi upřímně jedno, co si o mně okolosedící myslí. Sport je skutečně zábava.
      Střih. O další dva dny později jsem se zubil znovu. Jen v jiné hospodě. Totiž v příjemné zašívárně u brušperské přehrady, kde stále roztopený krb přináší fantastickou atmosféru. Jenže jsem tady dojel za světla. Naopak po pár hodinách a pivech chci odjet za tmy. Teplota venku mezitím povážlivě klesla a zámek, který při jízdě jako obvykle visel pod mým sedlem do sebe absorboval jistou část odstřikující vody. Zamknout se nechal úplně v klidu. Ale nyní zamrzl a já v něm zcela logicky i zalomil klíč. Co teď? Chvíli jsem pln starostí stál nad celým tím neštěstím, až mne napadlo, že přece nemůže být problém takový zámek ukroutit a kolo ze zajetí tyče vysvobodit. Tipnete si, jak dlouho mi ukroucení trvalo? Deset minut! Ano, pochopil jsem, že takový zámek na kolo je jen takovým drobným šidítkem pro nás majitele, abychom měli pocit falešného bezpečí svého miláčka.
      A ještě jeden střih. O pár minut a kilometrů později na cestě mezi Krmelínem a Novou Bělou. Na cyklostezce vyjeté koleje mezi jinak nekončícím pásem ledu. Pak jedna poměrně slušná díra plná vody, obstojná rychlost a drsný pád na matičku zemi. Vykloubené levé koleno jsem hned vrátil zpátky. Jsa dodřen na celé levé části těla včetně tváře si nadávám do necitlivých kokotov, abych se zároveň vysmál vlastní blbosti. Domů jsem se dostal celkem v pohodě. Jen druhý den ráno tělo přišlo k sobě a já rychle pochopil, že mne čeká přinejmenším homeoffice. Představa pokusu o nástup do auta mne rozesmála možná ještě víc než tři patra schodů pode mnou. Co z toho vyplývá? Ano, sportem lze celkem spolehlivě dojít trvalé invaliditě. Jenže bez něj je to na světě mnohem horší. Kdepak, tohle mne neodradí... Srostl jsem poměrně rychle a po necelých dvou týdnech jsem už opět skákal přes kaluže...

Ať se Vám všem daří! Zdraví Vás ľadový medvedík:-)

!!! TOP akce !!!

NORSKO 97-12 PECKA
aneb "...to to uteklo!!!"

... se slovy písně našeho oblíbeného pornobásníka Záviše vybubnováváme do světa, že to je letos neuvěřitelných patnáct let od chvíle, kdy si za mne a Zippa v KUDRNAbusu drze sedli ti dva "pražáci." Ano, patnáct let uplynulo od chvíle, kdy podali mezi sedaldly flašku vodky na seznámení a odkdy se nastartoval cirkus, který tu s menší, tu s větší intenzitou fičí tímhle světem a my z toho máme radost! A nebyl by to Charlie, aby mi na Silvestra nezavolal ze Silvestrovské Pecky s přáním všeho dobrého do nového roku a zároveň se žádostí, abych na něj tvrdě zatlačil (třeba i opakovaně) stran organizace NORSKOrevivalu. Ano, je to tady! Jako připomenutí se letos bude konat opětovně slavná...

... NORSKÁ TROJKOMBINACE!

K účasti budou pochopitelně přizváni nejen všichni účastníci zájezdu, ale také všechny ty naplaveniny, které se za těch iks let k nám dobrovolně přidaly. Datum akce bude ještě upřesněn (snad jej nezazdím...:-) a již teď je jisté, že k účasti na norské trojkombinaci budou nutné všechny příslušné propriety: lyžařská, turistická a vodní výbava! S největší pravděpodobností se celá taškařice odehraje na známé Pecce U Karloj. Ledovec na Strynu nám totiž za těch patnáct let roztál, takže k uskutečnění akce bude stejně vhodná malebná peckovská příroda a pochopitelně bazén, jenž nám poslouží místo fjordu. Sledujte nadále naše Thájmsy. Budeme postupně přinášet další podrobnosti!

t.p.O.Dejchánek v noci ze 4. na 6. května 2012 Caute tlustostky a tlustosi,       kedze sa u nas sneh uz zacina topit a uz ho je len poslednych 30cm, je cas zamysliet sa na nad POD 2012.       Min. rok to Pisto jasne urcil uz 7. januara (vid prilozeny mail). Mispul si planovane dni vymaloval pastelkami v dennicku, Lockay sa zacal nefalsovane tesit a bolo vymalovano.       Na poslednom POD padli nejake uvahy, ze pre zmenu na Slovensku. Ale kedze to bolo niekde medzi 10-tym az 12-tym plechom napecenych kolacov, neviem nakolko relevantna bola takato uvaha. Ponukol som sa, ze mozem vybavit nieco na Liptove a vy ste suhlasili, ale ako som uz spomenul, 10.-12. plech, pivo nepocitam, to nie je alkohol. :o)       Takze ako, aby bola aj ucast hojna, aj "planovana" zmena realizovana? Milan Dami a pani,       kedze 6 ludi uz potvrdilo ucast, chatu som prave objednal!! Destinacia/destilacia: Lipt. Jan (GPS este poslem, do 10km od LM), chata v lese, overena a doporucena. Blizko k mnohopocetnym aktivitam (volne kupanie v kadi, restauracie, ..... dalsie nebudem pisat, vsak my toho vzdy nachodime), kto tam bol vie .... Nie je tam zeleznicna stanica. :o( Cena: zalezi na pocte, ale 11 EUR je max. Pocet miest: vojdete sa vsetci osloveni + nejaky/i naviac (Slamak, Bican,... mozete ich kontaktovat) Teším sa na Vás VŠETKÝCH. :o) M.

B´12 VRANOV v noci ze 27. na 30. července 2012 Pani,       ked uz to Pisto nacal, tak podme este k B12 (Borovicka a 12-tka pivo). Takze Vranov? Je to sice daleko (hlavne pre Rada :O) ), vodici odtial nemozu odist nadrbani, ale zvysok pani, ..................zvysok su uz len same socialne istoty. Caute. Milan No mně je to fuk, klidně na Balatoně, ale MISS PLÁŽ je 4.8.2012.       Ale jestli se ovšem zase polovina posádky, bude vymlouvat, že to má daleko a bude chtít u Kyjova hledat dálnici a přijede v pátek v noci, kdy ostatní jsou stěží schopni pochopit to, co se děle kolem nich, tak to raději přesuňme. Pišta

Vida. Kdo by ještě tak před dvěma týdny řekl, že se nám postupně začíná naplňovat letošní program? S Charliem jsme se pomalu dali do vymýšlení aktivit pro letošní Norsko-Pecku. K tomu jsem se odhodlal k organizaci srazu průmyslovky po dvaceti letech. Z Trutnovem a Coloursy už počítám také. A najednou i pruhovaní inženýři po zimním spánku začali aktivovat své setkávací smysly. Inu, žijeme!

novinka

Obvyklá zimní Olomouc

... a řekne se Olomouc. Olmík, centrum smraďochů (troštičku neoprávněně), či středobod Hanáků, o kterých se doslechnete leccos. Přesto je pro mne Olomouc středobodem Moravy. Ostrava je sama moravsko-slezsky rozpolcena a v Brně je pro změnu krutá nuda. Jen tady v Olmíku to žije! Obrovská výhoda množství mladých lidí (díky školám) a Historie, kde to velké Háčko na začátku je zcela na místě. Tady si pamatuji první travní jízdu kdesi v centru, kde jsme i záchodcích byli nazváni zdrogovanými chuligány. Tady jsem poprvé zažil majáles, Mňágu v námořnických oblečcích, či třeba Prouzu, u čehož se třeba Had podivuje, že tak skvělou kapelu vůbec znám. Ostatně si Prouzu rád pouštím, jsa vyjímečně opuštěn, v Olomouckých křivolakých uličkách. Stejně jako začátkem února, kdy byl měsíc v úplňku a mé nadšení z vrhaných stínů (byť v -15) nebralo konce. I ocitl jsem se plánovaně i před katedrálou a uvažoval, zda by vůbec v panujících mrazech zrcadlovka zafungovala? Těžko. Aspoň něco málo stojí za zveřejnění. Ta atmosféra s fotek jednoduše dýchá! Nebo se zase jenom mýlím?

      Každá volná chvilka je skvělá. Když jsme si v práci odpružili své a měli po školení vlastního vykládání dost, chtěli jsme obvykle odfrknout s tím, že teď bude konečně mluvit taky někdo jiný. Takže Drápal nebo Svatováclavský? Těžko říct. Do nedotknutelné trojice by měl možná patřit i pivovar Moritz. Jenže tam je pořád plno a obsluha řidká. Drápal svou Plzničkou začíná v poslední době navíc drtit všechno. Stěžovat si však nelze. Vždy připraven! A taky se v něm dobře fotí. Dokonce i mobilem. Atmoška je totiž kvalitou fotky stejně neznehodnotitelná. Ano, je radost vždycky tady pobejt přesto, že Olmík slibuje i jiné laskominy. Zvyk je zvyk. Posuďte sami...

cesta z Města I/MMXII

... tentokrát na běžkách!
aneb Tomisebojímečastotřebajenomipomyslet...

I stala se neuvěřitelná věc! Po týdnech třeskutých mrazů, kdy ani holuby nebavilo lítání a raději chodili pěšky, zatímco my všichni jsme nadávali (že by i Charlie?) na kosu, objevila se nenadálá změna programu: Začalo sněžit. První dva bylo zcela lhostejno, že je neuvěřitelné vedro kolem nuly. Země byla vychladlá a sníh logicky zůstával. A přibýval i v nížinách k radosti nám běžkařům. Jiní zřejmě neplesali, nicméně nadrženost byla velká a s příšerným měsíčním odestupem jsem konečně stál na prkýnkách, co znamenají běh či neustálou dřinu. Dřinu pro každého, kdo v předchozích mrazech dokázal jedině kynout. Nikoli svému okolí. Proto jsem spěchal z práce a vyrazil ihned, jakmile to jenom trošku šlo. Ve skuitečnosti spíš nešlo. Sníh se lepil, ale jakékoli chmury jsem převálcoval optimismem. Pohyb jsem prostě potřeboval.

      První "jazda" byla přizpůsobena mé více než roční absenci běžkařského pohybu. Tomu u nás v rovinách vyhovuje Poodří. Fifty fifty vycházelo snažení využívat stávajících těžce prošlapaných cest a potřeby někam dojet. A hlavně si něco dokázat. Poprvé se mi stalo, že Klausova milost jasné korupčnici (jinak dobré kamarádky klausovy staré...) vypruží člověka (potažmo medvěda) k neuvěřitelným výkonům. Původní smích nad blbostí mocných přešel ve vztek, který se dal rázem vyběhat. Oddálil jsem tím návštěvu starobělského Matěje, což se ve finále ukázalo jako prozíravost. I po jeho zavření jsem se ocitl v zippových pocitech a než nechat vydělat dopravní podnik, raději doběhnu pěkně až domů. Doslova. Ne, schody v baráku už jsem dal s běžkami v rukou:-)
      O den později jsem své snažení pojal zcela fakultativně. Nálož počátečních 16 běžkokilometrů v mém vyhnilém tělo bylo zatraceně cítit. Takže jen ofáfrně v terénu ne nepodobném včerejšku (jen podíl vlastních stop se znovu zvedl...) jsem vyrazil do Bělských kopců, luhů a hájů. Ano, trpěl jsem jako kůň, ale přece jen přes na první pohled beznadějnou situaci jsem byl pro svůj běh superlativně disponován. Takže se povedlo a doběhl jsem zpátky bez ztráty kytičky. Byť závěrečný déšť překvapil. Sakra, rosničky měly zřejmě opět pravdu...
      I ozval se Kufberek, zda má nabídka kvalitního, ehm, běžkování je stále platná? Když jsem vstával, skoro bych se přesvědčil, že se do žádných dalších akcí pouštět nebudu, ale takovému nakopnutí se vážně nedá odolat. Chmury mi působila v podstatě jen rtuť na teploměru. Měl jsem snad brát její výlet k desetistupňovým hodnotám nad nulou jako její trucpodnik? Vyrazil jsem dříve než jsem musel. Opět jsem nedal vydělat dopravnímu podniku a znovu jsem vyrazil do povážlivě mizející stopy. Když jsem vyjel, mohla mít tak 10 cm. Než jsem dojel o hodinu později do středobodu mého běžkování (totiž do starobělského Matěje), nezbyla snad ani půlka. A zbude nám vůbec něco ještě za hodinu?
      Druhá hodina odpolední se jevila běžkařky zcela limitní. Na slunci bylo až nepříjemně vedro a sníh svým táním nás poslední zoufalce neustále zviklával k negativním rozhodnutím. Překonali jsme se a vydrželi, byť množství čerstvě vzniklých krtinců začal znatelně zbdržďovat náš pohyb. "Zničit krtka!!!" Kolikrát jsem zvolal staré známé heslo. Marně. Ve svém snažení jsou možná ještě lepší naši milí "zemědělci," kteří své lány nechávají na podzim ve stavu, kdy i má ruka získává jasný směr v pohybu "rozbít držku." Kokoti dotovaní!
      Nechme vášní, do Krmelína jsme nakonec se zdarem dojeli a ve snaze přiblížit se Hodžovi na běžkách co nejblíže, se i čas posunul k naší dokonalé spokojenosti dostatečně za pivovarskou otvíračku.
      A propos, Hodža. Vařit pivo umí! To každopádně. Tentokrát tmavé13 a světlé12. Nebo spíš tmavé12 a světlé13? Číslicemi se tady nikdy nijak významně nezabývali. Co je však jednoznačně sympatické, že hospodu odkouřili! Chceš si bafnout? Val na terasu! Neřekl bych, že změna vedla k horšímu. I my jsme vydrželi déle a zpáteční výlet opět na běžkách byl spíše dobrodružný než poznávací. Možná Kufberek přispěl i svou urputností:-)

A jsem rázem tady na brušperské přehradě. Příjemná hospůdka s krbem, kde je radostí pobejt. Nikoli na běžkách, tentokrát už opět na kole. Neděle byla čistě hokejová (Zlíneček prohrál ve Vítkovicích na rozjezdy pro hvězdy 0:1, ale jinak super - navíc divácky nejnaplněnější - zápas!) a teď už si zřejmě kolo říká o své místo na světě. Zahálelo jen zřídka, ale už mi bylo smutno. Mimochodem, netušil jsem, jaký vliv na můj psychický stav má pravidelné vyplavování endorfinu. Jo. Takhle by to šlo:-)
      A propos, kruh se uzavřel. Pokračováním mého psaní je vlastně začátek těchto Thájmsů. Netušil jsem, jak se během pár minut všechno změní...

letem měsícem

"... únor bílý sílí pole, kámo vole..."

Přemýšlím, co napsat o měsíci, v jehož první polovině vládly holomráz a stále kruté třeskuté mrazy. V jeho půli se jako mávnutím kouzelného proutku oteplilo o přímo nechutných dvacet stupňů, takže přes den se rtuť občas podívala zlehka i nad nulu. S oteplením přišel i sníh a jediná šance v údolích zaběžkovat. Ne na dlouho. Už po víkendu bylo po bílu a cyklistická nadrženost mi zavelela odrazit ze stáje kolo a vyrazit. Nikoli na dlouho, poáč hned úvodní jízda dopadla poněkud nevalně - ne zrovna ideálním držkopádem, který mne na týden odstavil z jakýchkoli sportovních pokusů, až mne to vyloženě štvalo. Inu, vítejte v únoru 2012...:-)

      Že čas bývává relativní mne dokáže přesvědčit třeba interval návštěv Olomouce. Tu pracovní, jindy pařící. Obojí intenzivní a v pravidelných rozestupech. Takže zatímco začátkem měsíce jsme naposledy se Skoumalem školili (do vánoční punchparády máme klíííídek...:-)), o dva týdny později už kulhám na levou nohu a mířím tamtéž za zábavou. Jak se to stalo? Vcelku jednoduše! Trochu radosti z pohybu, trošku více pýchy na to, že sport probouzí tělo z nicnedělání a pak už jen vlastní blbost, jedna neviditelná díra (za tmy a zarovnaná pěkně vodou) a mráz. Následný let střemhlav po levém boku, lišej na levé noze, ruce i půlce xichtu. Blembák? Zbytečný! Hlava dutý náraz nezažila. Jen skluz po ostrém ledu...
      Jenže víkend před crash-testem šlo vše tak parádně! Běžky dokonce s Kufberkem, radost z pohybu, z přírody (obzvláště z míst, kam to jinak než na běžkách nejde) a třeba i krmelínského Hodži, že se v celé hospodě přestalo hulit. Pýcha přece předchází pád, ne? Dobře mi tak:-) Zbytek měsíce jsem tak strávil jen kolem práce, kulhání a myšlenkami nad existencí Václava Klause a jeho poněkud vypečené paničky. Ba ne, kecal bych! Přišla řada i vymýšlení pecko-norských taškařic a občasné konzultace s Charliem, poáč akce se nezadržitelně blíží. Nechte se překvapit, my už něco vymyslíme. Zahulíme?

Což takhle dát si mínus deset?

      Přelom ledna a února byl hodně teplý a koukám, že 2. a 3. (89km!) si jen tak vyrážím v krátkém dresu na kole do Opičích hor a Poodří. Magor hadra! Vůbec celý únor byl takový nezimní, naopak pršavý. Bylo to téměř měsíc od Roháčů a už jsme vyrazili na další velkou akci: UNPLUGGED (12) FREE´d´LAND propukl v pátek 15. a je na dlouhou dobu posledním. Narozeniny zde oslavili Lockay s Medvědem a na hory jsme se opět nedostali. Na druhou stranu se napekla báječná kolena a mnozí z nás konečně poznali jistého Pištu z Kunčiček u Bašky, za kterým z Free´d´landů pravidelně utíkal Lockay a Mišpulín. Možná si vzpomenete, že právě 19. nám Aleš Valenta předvedl, co v něm je a na olympiádě si vykroutil zlatou. To jsme s Kufberkem zrovna seděli v Jistebnickém Matěji. 24. pak proběhla Zlatá Klenba, ale proč, tak na to se mne neptejte.

A-leje 120307 medvěd:-)