Náš diář

FREE´D´LANDy

      Asi ještě pamatujete z minulých Thájmsů, jak jsem na tomto místě psal o "velmi povedené" oslavě brekounových poroděnin. Tentokrát jsem svolal schůzi já, konkrétně na sobotu 15. prosince, kdy se o pípu starala Věrka, a jako jediný bod programu určil oslavu narozenin. Samodeci jsem pozval i oslavence, poáč bez něj by to tak nějak nebylo ono, že?
      Už cesta do Klenby byla zážitkem. O kousek výše píšu o naší superdálnici a jedním z "kladů" otevření dálnice bylo nesmyslné zavření houfně používaného exitu u svinovského hřbitova směrem do centra. Stalo se, že autobus svážející koupěchtivé zákazníky Shopping parku řídila madam, která ještě o téhle novince netušila a pokračovala dále jedinou možnou cestou. Na Janové pak zastavila a autobusák, který vezl mne a spostu dalších lidí, zastavil vedle, otevřel dveře a vyčinil ji buransky takovým způsobem, že se styděli snad všichni za něj. Načež zavřel dveře a jal se rozjíždět, aniž mrknul, zda-li nás třeba v tomhle nepřehledném místě někdo nepředjíždí. A vida, našel se třetí autobus, který už pro protijedoucího osobáka cestu zatarasil. Malinký prostor naštěstí zbyl, takže se nakonec vše obešlo bez ztráty kytičky, ale s úlevou jsem svůj dopravní prostředek opustil.
      Věrka byla na svém místě, rezervace našeho místa také a jen u něj seděl jediný host Pepa Riskuj, kterého jsme samozřejmě nevyhodili a poseděl s námi hodně dlouho. Před šestou hodinou přišla oslavencova chvíle a otevřel zvědavě dveře. Tak kožený obličej jsem dlouho neviděl, nicméně jsme jako slušně vychovaní poblahopřáli a oslavenec přisedl. Posečkali jsme ještě půl hodinu a přišel i Skoumal, čímž přišla ta správná chvíle, abych nechal přinést předem vychlazený šampus. Oslavenec se chytil práce, lahev odšpuntoval a všem rozlil. Zábava mohla pokračovat vesele dále.
      Po osmé hodině nás opustil Kufberek se Skoumalem, jejichž cesta na autobus nebyla nejveselejší, poáč se začalo hovořit o jiných dodnes neoslavených narozeninách, čímž se v Kufberkovi vzbudil alkoholem povbuzený záchvat upřímnosti až za mne udělal spoustu špinavé práce, čímž mu děkuji. Jak se říká: Komu není dáno, tomu není pomoci...
      Nás hlouček ostatních pak někdy později opustil Brekoun se slovy, že levná tequilla je lepší než studené pivo, zaplatil si ta svá studená pivka a (dle mého předpokladu) šampus nechal na mne. Později se hlouček ještě zmenšil a nakonec přisedl i Čenda. Na náš stůl byl obvláště krásný pohled, když jsme seděli v největší sestavě kolem nejmenšího stolu, přičemž zbytek Klenby byl pustý a prázdný. Každopádně však šlo o velmi povedenou taškařici:-)

23.12.07 -md-

... fotky ...

chat

Akce roku 2007